Pane primáři, mohl byste se krátce představit našim pacientům? Kde jste dosud působil?
Vystudoval jsem fakultu všeobecného lékařství při Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně a odpromoval jsem s vyznamenáním v revolučním roce 1989/1990. Osud tomu chtěl, že jsem si pro svůj začátek nakonec vybral Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ve Fakultní nemocnici v Motole. Zde jsem ještě pod vedením pana profesora Pokorného nastoupil na dospělou anesteziologii. Nedílnou součástí mé kariéry byla vždy práce ve složkách záchranné služby. V současné době jsem též lékařem letecké záchranné služby Hlavního města Prahy. Že jsem coby všeobecný lékař na začátku zakotvil na dětském resuscitačním oddělení, nebylo náhodou. Jednak mě intenzivní péče o dětského pacienta nesmírně zaujala, a zároveň jsem byl veden osobností dětské resuscitační péče, primářem Karlem Dlaskem, který nadále formoval celou mou profesní kariéru, byl mi po celou dobu rádcem i přítelem a nakonec měl vliv i na mé nedávné rozhodnutí podílet se na založení prvního oddělení chronické a intenzivní péče pro děti v Čechách.
Jaké jsou vaše první dojmy z Nemocnice Hořovice?
Když jsem s ředitelem hořovické nemocnice Luďkem Pelikánem poprvé probíral možnost stát se součástí projektu vytvoření dětského OCHRIPu, samozřejmě mě zajímalo, do jakého prostředí bych šel. Po otevření internetových stránek Nemocnice Hořovice jsem ocenil profesionalitu fotografů předkládajících až neskutečně sluncem nasvícené pohledy na nemocnici, kterou jsem již dříve vídal z venku. Tehdy vypadala poměrně zastarale. Pak jsem si ale na internetu prohlédl jednotlivá oddělení, a protože vše vypadalo jako naaranžované, dospěl jsem k názoru, že okamžitá osobní návštěva je nezbytná. Jaké bylo mé překvapení, když realita zvenku i zevnitř zcela odpovídala fotografiím! Vše bylo skutečně zcela nové, zářivě čisté a to za plného provozu. Navštívil jsem v životě mnohá zdravotnická zařízení doma i v zahraničí a rozpoznám nové funkčně zařízené prostory. Zároveň jsem byl při rozhovoru s panem ředitelem ujištěn, že filosofie nemocnice se zcela odlišuje od megalomanské politiky univerzitního nemocničního komplexu, je založena na úzkých přátelských vztazích, individuální spolupráci a s každým jednotlivým pacientem se zachází, jako by měl být prvním i posledním.
Byl jsem velmi mile překvapen a celkový dojem z nemocnice měl zásadní vliv na mé rozhodnutí nakonec opustit motolskou nemocnici a přijmout nabízené místo v nemocnici hořovické a stát se součástí projektu nově vznikajícího OCHRIPu pro děti.. A rozhodnutí to skutečně vůbec nebylo lehké, to mi věřte.
S jakými plány přicházíte do Hořovic? Co je to OCHRIP?
Světová zdravotnická organizace definuje chronickou resuscitační, intenzivní a paliativní péči o děti jako aktivní a celistvou péči o tělo, mysl a duši dítěte, jejíž nedílnou součástí je i podpora rodiny. Zdravotníci musí zmírňovat a odstraňovat fyzický, psychický a sociální stres dítěte. Efektivní paliativní péče vyžaduje multidisciplinární přístup zahrnující rodinu dítěte a využitelné společenské zdroje, které by měly být úspěšně použity zejména tehdy, jsou-li možnosti kauzální léčby omezeny. Pacienti, kteří jsou určeni k hospitalizaci na našem oddělení jsou zcela různí, většinou však velmi těžce, někdy nevyléčitelně, nemocní. Jde o pacienty s různým typem diagnóz chronicky ovlivňující základní životní funkce, jejichž podpora je v různém stupni nadále nutná. Například je to těžké polytrauma s přetrvávajícími následky, kraniocerebrální poranění s následným ovlivněním mozkové činnosti a s různou hloubkou poruchy vědomí až po stupeň apalického stavu neboli vigilního kómatu, poranění horních částí míchy s nemožností spontánní ventilace, dále spektrum neurologických diagnóz, genetické vady, vrozené neléčitelné vady metabolismu, inoperabilní vrozené vady (nejčastěji kardiologické) a v neposlední řadě pak dětští onkologičtí pacienti v terminálním stadiu, kde možnosti léčby již byly vyčerpány.
Kdy začne fungovat váš projekt – je vůbec zájem v republice o něco takového? Byly nějaké podobné projekty uvedeny do praxe?
Oddělení typu chronické resuscitační a intenzivní péče pro děti jako takové v našich zemích dosud oficiálně žádné neexistuje, i když řada zařízení - včetně mého mateřského dětského lůžkového resuscitačního oddělení v Motole jeho funkci supluje. Pacientů vyžadujících péči dětského OCHRIPu je v republice relativně hodně a zabírají akutní resuscitační a intenzivní lůžka, která by měla být využita pro nové akutní příjmy. V neposlední řadě je pro zdravotní pojišťovny a celý zdravotní systém nevýhodné platit za tyto pacienty vysoké sazby akutních lůžek, když správná péče o ně již spadá do jiné kategorie. My jsme nyní v poslední fázi nabírání kvalifikovaného sesterského i lékařského personálu. Dokončujeme instalaci potřebné techniky a dolaďujeme poslední provozní detaily nezbytné pro spuštění celého oddělení. Prvního pacienta plánujeme přijmout nyní v březnu.
Jak chcete zajistit bezproblémové fungování vašeho projektu z odborného hlediska? Co obnáší péče o chronicky nemocné děti?
Musím říct, že v současné ekonomicky jistě složité situaci nám vedení nemocnice vyšlo plně vstříc a to jak vytvořením optimálních podmínek pro nábor zdravotnického personálu, tak pro vybavení našeho nového oddělení tou nejmodernější technikou. Chronická resuscitační péče o dětské pacienty je vysoce specializovaná a zahrnuje jak teoretické znalosti, tak praktické zkušenosti s ventilací těžce nemocných dětí a mnoho dalších dovedností využívaných jak lékařským, tak sesterským personálem. Pod odborným vedením vrchní sestry Pavlíny Hesounové, která shodou okolností přišla též z Fakultní nemocnice v Motole, se daří vytvořit tým kvalifikovaných sester a zabezpečit komplexní přípravu celého oddělení tak, abychom mohli naplnit všechny výzvy, které před nás otevření nového náročného oddělení staví. Všichni, kdo s pacienty tohoto typu budou pracovat, musí být také mimořádně psychicky odolní, protože v mnoha případech bude cílem ne pacienta uzdravit, ale co nejvíce mu zkvalitnit a usnadnit nevyhnutelný odchod z tohoto světa a zároveň pomoci nést drtivé břímě těžce nemocného dítěte ostatním členům rodiny.
Jaké jsou pohnutky vedení Nemocnice Hořovice ke schválení tak finančně náročného projektu?
Resuscitační a intenzivní péče o děti je finančně velmi náročná a to v akutní i chronické podobě. Nicméně je nesmírně důležitá a tvoří nevyhnutelnou součást léčebného procesu. Zdravotní pojišťovny její místo v medicíně chápou. V oblasti OCHRIPu pro dospělé již systém proplácení péče vytvořen byl a v oblasti dětské medicíny je v plánu stanovit dostatečnou úhradu této péče v letošním, nejpozději v příštím roce. Je tedy reálná naděje, že existence OCHRIPu pro děti bude v nejbližší době plně zohledněna a finančně prostřednictvím zdravotních pojišťoven zajištěna.
Jakou budoucnost má takový projekt v poměrně malé oblastní nemocnici, jako je ta naše?
Současné tempo rozvoje naší nemocnice napovídá, že rozsahem péče již nyní přesahuje rámec běžné oblastní nemocnice. O tom, že naše vize má budoucnost, nás ujišťuje i to, že v okamžiku, kdy se zpráva o otevření nového dětského OCHRIPu ve zdravotnické obci rozšířila, ozvali se mnozí kolegové s prosbou o překlad prvních pacientů. Museli jsme je ještě dočasně odmítnout, protože otvíráme až v březnu, ale skutečně: již nyní máme virtuálně plno a počet žádostí o hospitalizaci vhodného pacienta přesáhl počet našich lůžek již v lednu. Nezbývá než si přát, abychom svým úsilím těmto požadavkům dostáli a pro potřebné pacienty vytvořili takové podmínky, jaké ve svých vizích plánujeme.
