Co vás přivedlo zrovna k chirurgii a jak se z člověka stane vojenský lékař?
Medicína mě zaujala už v dětství, kamarádi mi dokonce říkali z legrace „doktore“. S chirurgií jsem se poprvé setkal asi v šesti letech. Pamatuji si, jak mě velmi zaujal doktor Motyčka z Rychnova nad Kněžnou, který mi ošetřoval můj zlomený loket. Jeho přístup, jemné ruce a sofistikovaná mluva mě už jako malého kluka hodně oslovily a já si tehdy řekl, že budu chirurgem. Když jsem se pak na medicíně rozhodoval, kterému oboru se budu věnovat, opravdu nakonec zvítězila chirurgie.
Vojenským lékařem jsem se stal tak, že jsem vystudoval kombinaci Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Můj otec byl tehdy ve služebním poměru ve složkách, pracoval jako hasič – velitel jednotky. Povídali jsme si o tom, jaké jsou výhody a nevýhody práce ve státních složkách, a mě zaujalo, jaké možnosti armáda nabízí. Nebudu zastírat, že v tom byly i finanční motivy, důležitou roli ale hrála i nabídka nástavbových kurzů, lepší možnosti vzdělávání, které armáda zajišťuje, nebo možnost věnovat se sportu.
Jak dlouho jste u armády vydržel?
Plných 27 let, tedy mnohem déle, než byl můj závazek vůči armádě. Absolvoval jsem i tři mise v Afghánistánu.
Je válečná chirurgie hodně odlišná od té civilní?
Jedna věc je odborná stránka medicíny, která je na misích skutečně jiná. Válečná medicína má svá specifika a přístupy, které je třeba znát a nacvičit, to je v mírových podmínkách velmi obtížné. Velkou roli ale také hraje to, kde se nacházíte, v jakém jste prostředí, jaká je tam bezpečnostní situace a jak to vše na vás působí. Na každé misi se vždy hodně charakterově obnažíte, otestujete svou nezdolnost. Některé mise bývají „pohodové“, což je samozřejmě myšleno nadneseně, já jsem ale absolvoval mise, kde umírali Češi. Znal jsem je, povídali jsme si o svých životech a to je potom vždy těžké. Člověka to samozřejmě zasáhne.
Nebyl pro vás pak obtížný návrat zpět do české reality? Nepřipadaly vám zdejší problémy malicherné?
V první řadě je potřeba říct, že armáda se o vojáky velmi dobře stará, po misi sleduje jejich zdravotní i psychický stav, dá jim čas na aklimatizaci a v případě potřeby jim nabídne pomoc. Já jsem po všech misích prošel testy bez nějakých problémů, vlastně jsem se okamžitě mohl postavit za operační stůl právě proto, že mi problémy tady přišly trochu malicherné. Někdy nám vojákům přijde až směšné, co se tady řeší, že je velkým průšvihem třeba nevyplněné lejstro.
Dále bych rád upozornil, že ta psychická zátěž se netýká jen vojáka, na kterého je upřena pozornost, ale někdy je mnohem náročnější pro partnera doma, který má ne vždy úplné informace a velmi se stresuje, než se k němu dostanou. Manželka si třeba přečetla zprávu v novinách, že se něco přihodilo v místě naší mise, ale ode mne zprávu zatím nedostala, protože jsme měli zrovna vypnuté telefony nebo jsme byli v lokalitě s rušením signálu.
Jak těžké pro vás bylo opakovaně se vracet na misi, když už jste věděl, do čeho byste znovu šel?
Na první misi jsem jel jako mladý chirurg a měl jsem příležitost pracovat pod vedením profesora Rysky, tehdejšího přednosty Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Mohl jsem s ním operovat a to mi odborně velmi mnoho dalo. Profesor Ryska pro mě byl velkou ikonou, neboť byl velký gentleman, ale přitom pevný a tvrdý člověk. Upřímně ale můžu říct, že po první misi jsem si řekl, že mi to odborně stačilo, protože už jsem měl pocit, že jsem viděl opravdu všechno, a navíc jsem si uvědomoval, že smrt ke mně byla skutečně blízko.
Při druhé misi jsem ale dostal nabídku, abych velel týmu, a to bylo zase něco nového. A já jsem chtěl zkusit velet týmu tak, jako jsem to viděl u profesora Rysky. Třetí misi jsem vzal hlavně kvůli zodpovědnosti k armádě a ostatním vojákům, co se na misích střídají. Zkrátka byl potřeba velitel, tak jsem jel.
Od letošního roku jste primářem chirurgie v Nemocnici Hořovice. Jak došlo ke spolupráci s holdingem AKESO?
Až do loňského roku jsem byl primářem ve Vojenské nemocnici v Brně, svůj odchod od armády, a tedy i z nemocnice, jsem už předem avizoval. Měl jsem dokonce zajištěné místo u nás na jižní Moravě, jenže mě oslovil a pozval na schůzku Sotirios Zavalianis. Lákalo mě ho poznat, protože jsem si o něm hodně četl a oslovilo mě to. Pan majitel mi věnoval tři hodiny času a představil mi své vize i to, jak se stará o zaměstnance. Na základě tohoto rozhovoru a po domluvě s manželkou jsem se rozhodl, že se na rok přesunu do Čech, rodina zatím zůstane na Moravě a příští rok uvidíme.
Chystáte na chirurgii nějaké novinky?
První novinku už jsme začali zkoušet. Jde o robotické rameno, využitelné místo asistenta v rámci některých laparoskopických operací. Podstatnější a dražší technologií, s níž bych rád již tento rok pracoval, je robot pro roboticky asistované operace střev, žaludku, kýl a dalších. V týmu už mám i odborníky, kteří s ním dokážou operovat. Lapidárně řečeno si nesterilně oblečený chirurg sedne za stoleček, do rukou dostane joysticky, pod nohama má pedály a takto na vzdálenost operuje pacienta. Těmito nástroji řídí jednotlivá ramena robota, kterými ovládá nástroje uvnitř pacienta. Tato operativa je mnohem jemnější, protože robot je velmi přesný. Dokonce může tato technologie eliminovat určitý třes rukou, takže ji mohou obsluhovat i chirurgové ve vyšším věku. Ze zahraničních zdrojů víme, že operace velmi precizně provádějí i dost staří lékaři.
Další velkou novinku zatím nechystáme. V Hořovicích se udržuje dlouhodobě vysoká kvalita a jsou nám dostupné nejmodernější technologie i moderní spotřební materiál. Využíváme například kmenové buňky, máme k dispozici elektrické staplery nebo laser apod.
S jakou vizí si sestavujete svůj tým?
Některý lékař může být dobrý ve velké části chirurgie a jiný v její užší části, ovšem zase svou kvalitou přesahuje všechny ostatní. Pro mě je vždy důležité mít skladbu týmu takovou, abychom pokrývali šíři, ale zároveň byli velmi precizní i v těch úzkých profilech. V Hořovicích se mi líbí, že máme velmi kvalitní všeobecné chirurgy a chiruržky, ale i odborníky z řad kolorektální chirurgie, IBD chirurgie, která se zabývá nespecifickými záněty střeva, bariatrie či mamologie. Ve jmenovaných oborech dosahujeme velmi vysoké kvality, takže za námi jezdí pacienti z celé České republiky. Pracují u nás i externisté z řad plastické chirurgie či chirurgie ruky, kteří mají také vysokou úroveň a velmi dobré jméno. A přesně v tomto vidím potenciál a zde budu chirurgii dále vést a rozvíjet.
